Čeština s Michalem: Czech Podcast for Beginners

Pomalá a srozumitelná čeština pro úplné začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o autě a o tom, kdy je praktické a kdy naopak není potřeba. Dozvíš se užitečná slovíčka jako MHD, řidičák, palivo, dopravní špička, zácpa a servis.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o autě.
Pro někoho je auto nutnost.
Pro někoho je to jen pohodlí.

Záleží na tom, kde bydlíš.
Ve velkém městě se často dá jezdit MHD.
MHD znamená městská hromadná doprava, tedy například autobus, metro, tramvaj a podobně.
Ale na vesnici nebo v menším městě je auto potřeba.
Třeba když chceš jet do práce, na nákup nebo k doktorovi.

Když jsem bydlel v Praze, auto jsem používal velmi málo.
Teď ale bydlím v USA a používám ho často.
Já auto používám hlavně na nákupy nebo když jedu daleko.
Nebo když mám hodně věcí.

K řízení auta potřebuju řidičský průkaz.
V Česku často říkáme „řidičák“.
Já jsem dostal řidičák, když mi bylo asi dvacet let.
V té době jsem ale moc neřídil.
Řídil jsem jen jednou nebo dvakrát za měsíc.

Auto potřebuje palivo.
Buď benzín, nebo naftu.
V Česku je palivo docela drahé.
Když mi dochází palivo, jedu natankovat na benzínku.

Je zajímavé, že některé věci jsou dnes jednodušší než dřív.
Třeba placení za palivo.
Někdy už ani nemusíš jít platit dovnitř.
Stačí karta a terminál venku u stojanu.

Když jedu autem, někdy je to pohodlné.
Ale někdy je to stres.
Hlavně když je dopravní špička.
Když je špička, tak hodně lidí jede do práce nebo z práce domů.
Zácpa může být taky nepříjemná.
Mně ale tolik nevadí.
Záleží na tom, jestli pospíchám nebo ne.
Když je velká zácpa, tak se nedá nic dělat.
Musím být trpělivý.

Další problém je parkování.
Někdy je parkování v pohodě.
A někdy hledám místo dlouho.
Ve městě je to často těžké.
A někdy je parkování i drahé.
Proto je lepší v Praze používat MHD.

Auto je praktické, ale stojí peníze.
Musíš platit palivo, pojištění a někdy i parkování.
A občas musíš do servisu.
Já jezdím do servisu asi dvakrát ročně.
Tam mi auto zkontrolují a opraví.

A co ty?
Řídíš auto?
Máš rád řízení, nebo raději jezdíš MHD?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro úplné začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o knihovně a o tom, jak si v Česku půjčit knihy, časopisy nebo audioknihy. Dozvíš se také, co dalšího se v knihovnách dá dělat.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o knihovně.
Knihovna je místo, kde si můžeš půjčit knihy.
Někdy si můžeš půjčit i časopisy, filmy nebo audioknihy.

V Česku je knihovna ve skoro každém městě.
A často je i na vesnici.
Knihovna je tiché místo.
Lidé tam čtou, studují a pracují.

Když jsem bydlel v Praze, chodil jsem do knihovny často.
Na půjčení knihy je potřeba mít průkazku.
S průkazkou si můžu půjčovat knihy v mnoha knihovnách v Praze.

Když přijdu do knihovny, musím být potichu.
Někdy jen kývnu hlavou a usměju se.
Potom si najdu knihu.
Někdy vím, co chci, a někdy ne.
Občas hledám v počítači, kde je seznam knih.
Někdy se zeptám paní knihovnice.

Můžu říct:
„Prosím vás, kde najdu knihy o české historii?“
Nebo: „Kde jsou učebnice?“

Když najdu zajímavou knihu, jdu k pultu.
Tam si tu knihu půjčím.

Většinou mám na knihu několik týdnů.
Pokud čtu každý den, tak mi to stačí.

Je dobré všechno vrátit včas.
Když knihu nevrátím včas, dostanu pokutu.
Někdy si můžeš knihu prodloužit bez pokuty,
ale je nutné to udělat včas.

Knihovny dnes nejsou jen o knihách.
Někdy tam jsou i akce.
Například beseda, přednáška nebo výstava.

Já mám knihovny opravdu rád.
Je to klidné místo.
Můžeš si tam sednout a v klidu číst.

A co ty?
Chodíš do knihovny?
Co si rád půjčuješ?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro úplné začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o tom, proč je psaní jednoduchého deníku skvělé cvičení češtiny. Ukážu ti, jak může deník vypadat.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o deníku.
Deník je sešit nebo dokument, kam píšeš o svém dni.
Píšeš, co se dnes stalo.
A co jsi dělal.
Můžeš tam napsat, co jsi měl k jídlu a jestli to bylo dobré.

Myslím, že deník je skvělé cvičení češtiny.
Protože píšeš vlastní věty.
A učíš se používat slovíčka v praxi.

Nemusíš psát dlouho.
Stačí pět minut.
Stačí napsat čtyři nebo pět vět.
Důležité je psát pravidelně.

Deník může být velmi jednoduchý.
Například:

„Dnes bylo krásné počasí.“
„Ráno jsem si uvařil silnou kávu.“
„Byl jsem v práci do pěti.“
„Po práci jsem šel na procházku do města.“
„Večer jsem se díval na starý český film.“

To je všechno.
Je to jednoduché, ale je to tvoje čeština.

Můžeš psát i o náladě.
Například:
„Jsem unavený.“
„Mám radost z návštěvy.“
Nebo: „Dnes mám dobrou náladu.“

Taky můžeš psát o plánech.
Například:
„Zítra půjdu s kamarády do divadla.“
Nebo: „Zítra chci vstát brzy a jít běhat.“

Když píšeš deník, je normální dělat chyby.
Chyby jsou součást učení.
Je lepší napsat pár vět s chybami, než nenapsat nic.

Myslím si, že to je skvělý trénink češtiny.
Každý to dělá jinak.
Někdo píše deník do telefonu a někdo na papír.
Já mám raději papírový deník.
Rád píšu ručně.

A co ty?
Píšeš si deník?
Doporučuji to vyzkoušet.
Myslím si, že ti to pomůže zlepšit se v češtině.
Zkus dnes napsat třeba jen tři věty.
A zítra zkus napsat další tři nebo čtyři.

A potom mi napiš, jak ti to šlo.

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro úplné začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě si vysvětlíme, co je spropitné neboli „dýško“ a kdy se v Česku obvykle dává. Dozvíš se, kolik se většinou nechává, jak se to říká při placení.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o spropitném.
Spropitnému se také říká „dýško“.
Je to malá částka navíc, kterou dáš obsluze, když jsi spokojený.

V České republice se spropitné dává v restauraci, v kavárně nebo v baru.
Není to ale tak vysoké jako v některých jiných zemích.

Kolik se dává v Česku?
Často se dává kolem deseti procent.
Někdy lidé jen zaokrouhlí částku nahoru.
Například účet je 280 korun a ty řekneš: „Tři sta.“
To znamená, že necháš spropitné 20 korun.

A to je důležité: v Česku se spropitné často říká nahlas při placení.
Když platíš hotově, dáš peníze a řekneš částku.
Když platíš kartou, taky řekneš, kolik chceš zaplatit.
Číšník to číslo dá do platebního terminálu a ty pak přiložíš kartu.

Kdy spropitné nedávám?
Když nejsem spokojený se službou.
Nebo když si jen vezmu kávu „s sebou“ a nikdo mě neobsluhuje u stolu.
V takové situaci spropitné není nutné.

Teď krátké srovnání s jinými zeměmi.
Existují země, kde je spropitné větší.
A jinde se spropitné nedává vůbec.
Například v USA je spropitné často mnohem vyšší.
Běžně se mluví o patnácti nebo dvaceti procentech.

A co jiné evropské země?
V mnoha zemích v Evropě je spropitné také spíš malé.
Často stačí pár procent nebo zaokrouhlení, jako v Česku.

Každá země je jiná.
Proto je dobré mít jasno před cestou.

Takže shrnutí:
V Česku je běžné dát malé spropitné.
Běžně se dává kolem deseti procent.
A nejlepší je říct konečnou částku při placení.

A co ty?
Dáváš spropitné?
Je to ve tvé zemi jako v České republice?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro úplné začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě si poslechneme, co se říká v restauraci a jak si objednat jídlo a pití. Dozvíš se také pár užitečných vět pro placení.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o restauraci.
Co říkáme v restauraci.
A jak si můžeme objednat jídlo a pití.

Když přijdu do restaurace, někdy počkám u dveří.
Přijde číšník a pozdraví.
A potom se zeptá: „Kolik vás bude?“
Můžu říct: „Jsme dva.“
Potom nám číšník ukáže náš stul.

V česku je běžné, že nemusím čekat u dveří.
Jen si sednu k volnému stolu.
Záleží na typu restaurace.

Číšník přinese jídelní lístek a zeptá se: „Co si dáte k pití?“
Na to odpovím: „Dal bych si velký pivo“
nebo: „Dám si točenou kofolu.“

Kofola je oblíbená česká limonáda. Je to taková zajímavá kola.

Za chvíli číšník přinese objednané nápoje.
Teď je čas si objednat jídlo.
Někdy mám otázku o denní nabídce: „Prosím vás, jakou máte dnes polévku?“

Číšník mi odpoví a já si objednám.
Můžu říct: „Dám si polévku a řízek se salátem.“
Nebo: „Dal bych si svíčkovou.“

Když nevím, můžu se zeptat:
„Co doporučujete?“
A když něco nechci, můžu říct:
„Bez cibule, prosím.“
„Bez cukru, prosím.“

Poté čekám na jídlo.
Když je jídlo hotové, přinesou mi to ke stolu.

Občas se obsluha zeptá: „Je všechno v pořádku.“
Když mi jídlo chutná, můžu říct:
„Je to výborné! Díky.“
A když mi nechutná, můžu říct:
„Tohle mi moc nechutná.“
Ale často řekneme jen: „Děkuju.“

Když chci zaplatit, řeknu:
„Účet, prosím.“
Nebo: „Můžu zaplatit?“
A číšník se zeptá: „Kartou, nebo hotově?“
Já raději platím kartou.

Když jsem spokojený,
nechám malé dýško neboli spropitné.

Na konci řeknu:
„Děkuju.“
„Na shledanou.“
A někdy: „Nashle.“

Restaurace je dobré místo na češtinu.
Můžeš trénovat jednoduché věty.
A nemusíš říkat moc.

A co ty?
Chodíš rád do restaurace?
Co si rád dáš?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.
Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: [email protected]
Support the show