MišMaš Art

Ve smíchovské Portheimce až do 4.října probíhá skupinovávýstava osmnácti autorů nazvaná Dobrý den, pane Dientzenhofere, která mapuje barokní principy v současném umění. Výstava představuje pomyslný rozhovor současných umělců s barokními mistry, a má být poctou KiliánoviIgnáci Dientzehoferovi, který vilu navrhl, samotné Portheimce i celému období baroka.
Jednou z autorek, kterou kurátorky Kristýna Jirátová a MášaPivovarová na výstavu vybraly je Margita Titlová. Umělkyně s maďarskými kořeny, která na českou výtvarnou scénu vtrhla na začátku osmdesátých let a svými nesmírně různorodými projekty ji zásadním způsobem obohatila.
Máša s Margitou probere její první konceptuální akcev přírodě, monumentální kresby vytvořené rtěnkou, práce vzniklé za pomocí tzv. Kirlianova přístroje i zážitky z týdenního kreslení ve tmě. Mášu bude také zajímat cyklus Rokoko nyní, jehož část je k vidění na aktuální výstavě v Portheimce.
Závěr rozhovoru se věnuje cyklu Ikony, ve kterém Margita zvěčnila zajímavé ženy minulosti a spolupráci s divadlem,konkrétně s Janem Nebeským a Lucií Trmíkovou.

Míša Vrchotová před prázdninami do Winternitzovy vily pozvala fotografku Alžbětu Jungrovou, která má až do konce srpna výstavu nazvanou Bez konce a začátku ve Volmanově vile. Ten, kdo by Alžbětinu tvorbu viděl poprvé v bývalé vile čelákovického továrníka, by mohl být překvapen skutečností, že se tahle zdánlivě křehká dáma za svými snímky brodila ropným bahnem na světově nejrozsáhlejším vrakovišti tankerů v bangladéšském Chittagongu nebo největší skládkou odpadu v Kambodži, nebo že dostala čestné uznání Czech Press Photo za obrazy ze života narkomanů na afgánsko-pakistánské hranici. Fotila ale také například ozbrojené děti a civilisty v pásmu Gazy, či na druhé straně světa indiány kmene Nukak v kolumbijské džungli. Cenu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky obdržela za fotodokument o dětech pracujících v cihelně v pakistánském Péšávaru i za fotografie z barmského uprchlického tábora. Jak se jí s takovou zkušeností, kterou většina z nás zná jen z televizních obrazovek, žije? A v čem podle ní spočívá skutečná lidská krása? Také o tom uslyšíte v poslední předprázdninové epizodě. 
Podcast MišMaš Art se vám během července a srpna ozve dvakrát. Po prázdninách pak v pravidelné čtrnáctidenní frekvenci.

Když mi byly tři roky, chtěl jsem být slonem. To se minepovedlo. Tak jsem se musel spokojit s tím, že budu umělec. Vzpomíná William Kentridge v jedné ze svých přednášek. A Kentridge se umělcem naštěstí stal, a v současnosti je považován za jednoho z celosvětově nejvýznamnějších.A Praha má nyní to velké štěstí, že může jeho multimediální projekty prezentovat na první rozsáhlé samostatné výstavě v Čechách. Výstava s názvem William Kentridge: The Battle Between YES and NO bude k vidění v pražské Kunsthalle až do sedmého září.
Máša Pivovarová do studia Winternitzovy vily pozvala kurátorkuzmíněné výstavy Christelle Havranek. Společně proberou osobnost Williama Kentridge, jeho mládí a studia v období apartheidu v Johannesburgu, první animované filmy kreslené uhlem a točené technikou stop-motion i hudebnídoprovody jeho děl.
Druhá část rozhovoru je věnována pražské výstavě, jejípřípravě a konkrétním projektům, které jsou zde vystavené včetně unikátního díla vytvořeného přímo pro Kunsthalle. Jedná se o poctu Franzi Kafkovi s názvem A Letter to Felice.

V roce 2026 by 100. narozeniny oslavil sochař Olbram Zoubek. Míša Vrchotová do studia Winternitzovy vily pozvala jeho dceru Polanu Bregantovou, která ve spolupráci se svojí sestrou Evou Zoubkovou vede Nadační fond Kmentová Zoubek a tvorbu svých rodičů – Evy Kmentové a Olbrama Zoubka několika díly až do 5. července připomíná také v nedalekém Ateliéru Věry a Vladimíra Janouškových na Praze 5. Poslechněte si rozhovor o přátelství obou manželských párů, které má své počátky v ateliéru Josefa Wagnera na pražské UMPRUM, kde všichni studovali, o okolnostech snímání posmrtné masky Jana Palacha Olbramem Zoubkem nebo například o tom, co znamená vést nadační fond rodičů, kteří neodmyslitelně patří do českých dějin umění druhé poloviny dvacátého století. 
Tento díl podcastu vznikl díky podpoře Městské části Praha 5.

Díla Jiřího Černického, multimediálního umělce, laureátaCeny Jindřicha Chalupeckého (1998) a do roku 2023 pedagoga Ateliéru malby pražské VŠUP, jsou aktuálně k vidění na dvou výstavách. V Galerii Lázně Liberec na expozici nazvané Západ Země ze Slunce, která potrvá do 5. července a kurátorsky ji připravil Michal Koleček, v Praze pak až do 13. červnav Galerii Kvalitář na výstavě Optimismus na sklonku epochy.Kurátorem pražské výstavy je Jan Dotřel.
Máša Pivovarová s Jiřím probere jeho dětství v Ústí nadLabem, neobvyklou brigádu v hnědouhelných dolech, první radikální performance, rané umělecké akce a díla jako byly Slzy pro Etiopii nebo První sériově vyráběná schizofrenie a řeč se stočí také k dobrodružnému putování po Africe.
Druhá část rozhovoru je věnována především Černickéhoprojektům, které jsou vystaveny na liberecké i pražské výstavě.