Ředitelé zeměkoule

Tomáš Poláček je reportér, cestovatel a dobrodruh. Podle mne je mistrem věcné, syrové a drsné reportáže. Autostopem projel Afriku z jihu na sever, několikrát stopoval z Evropy až na východ Asie, vloni na Expo do Ósaky, stopem se dopravil i z Aljašky až do Ohňové země. Vydal o tom knihy. Mimo jiné napsal skvělou knihu s Lacem Déczim, která zaznamenala skutečně autentického člověka s úžasnými postřehy a jazykem. Tomáš je svobodomyslný a odvážný člověk a není náhodou, že býval – a pořád vlastně je – punkerem.

S literárním historikem Martinem C. Putnou jsme museli začít v Knihovně Václava Havla, kde on býval ředitelem a já předsedou správní rady. Oba si tedy pamatujeme hodně. Přišla řeč na paní vdovu i Tomáše Sedláčka. Mluvili jsme o tom, proč Havel nebyl filozofem – a kým tedy byl. Ale došlo například i na pád říše římské, přesněji na otázku, zda k jejímu pádu vůbec někdy došlo.

Dnes s bývalým primátorem hlavního města Prahy Tomášem Hudečkem. Tomáš je vystudovaný geograf a matematik, ale pro mne je hlavně nadšenec pro organismus města. Ať už mluvíte o tramvajích, výškových budovách, nebo rozdílu mezi plánem a plánováním, vidíte, že Tomáše to baví, svíțí mu oči a pro svou profesi žije. A když něco někoho baví, je to počátek úspěchu - anebo minimálně záruka skvělého podcastu. A Tomáš taky leccos dokázal: IPR, stavební předpisy i metropolitní plán jsou vlastně jeho děti a nápady.

Kulturní publicista a literární kritik Jiří Peňás je v podcastu Ředitelé zeměkoule pravidelným hostem. Dnes je tu již počtvrté, tentokrát mluvíme především o Praze, v rámci našeho cyklu Pražská agenda. O tom, jestli je ještě Praha tajemná a magická a zda nám kouzlo již nevyprchalo. Náš host Peňás si myslí, že by měla být hlavně čistá a uklizená. Hovoříme i o grafiti a úpadku estetiky a vkusu a globalizovaném turistickém balastu. Mohou si Pražané najít svoje náhradní centrum, kam vezmou rodinu na nedělní procházku? A nakonec jsme zmínili i novou autorovu knihu Pábení a naděje.

Dnes s arabistou, znalcem klínového písma a čerstvě penzionovaným diplomatem Jakubem Karfíkem. Jakub Karfík pochází z pražské disidentské rodiny, jeho otec Vladimír byl v roce 1968 zástupcem šéfredaktora legendárních Literárních novin. Jak se syn chartisty dostal na pražskou filozofickou fakultu? A co po studiích dělal v Náprstkově muzeu? Coby diplomat působil Jakub Karfík 30 let. Byl naším velvyslancem v Pákistánu, v Egyptě, na Slovensku, v Polsku a v Řecku. Zastával také post ředitele mnoha odborů ministerstva zahraničí. Takže bylo opravdu o čem mluvit. Nejvíce jsme toho napovídali o historii islámu a i aktuálně jsme zůstali na Blízkém východě a hodně jsme mluvili třeba o jaderných zbraních.