Studio N

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

„Filip Turek dává na poradách ministerstva jasně najevo, že je to on, kdo určuje agendu a kdo to tam řídí,“ popisuje ve Studiu N investigativní reportérka Deníku N Zdislava Pokorná. „Na některých akcích vidíme ministra Igora Červeného, jak stojí v ústraní. Lidé, kteří mají jednat s ministrem, jsou zaražení, že s nimi za rezort jedná Filip Turek.“

Když přišel ministr Igor Červený na svůj úřad, jeho kancelář už byla obsazená. Reprezentativní místnost s vlastní koupelnou už si zabral vládní zmocněnec pro Green Deal Filip Turek. Místo prostoru splňujícího bezpečnostní parametry se musel člen vlády spokojit s výrazně menší místností po šéfce sekretariátu.

„Když jsme napsali o špeluňce současného ministra, byli Motoristé rozzlobení, že se to rozkřiklo. Igor Červený se měl teď podle našich informací přesunout do jiné kanceláře – po jednom z náměstků. V té ministerské stále sedí Filip Turek,“ říká ve Studiu N novinářka.

Dvouvládí se podle ní propisuje do každého dne, který se na ministerstvu děje: „Úředníci na ministerstvu jsou z celé situace perplex. Řada lidí je zmatená a neví, komu má z pozice úředníka sloužit.“

Igor Červený nastoupil do ministerské pozice bez předchozí politické zkušenosti. „Neprošel komunální politikou, nebyl ve Sněmovně a k Motoristům se dostal náhodou,“ říká Pokorná. „Dříve se podílel na programech, které dětem vysvětlovaly klima nebo udržitelné chování – tedy přesně to, proti čemu teď brojí v rámci Motoristů. Jsou to paradoxy jeho kariéry.“

Jaké dopady mají personální čistky, které Motoristé rozjeli na ministerstvu životního prostředí? Dělá ministr Červený vše, co vidí na očích zmocněnci Turkovi? Do jakých problémů se kvůli změnám dostávají národní parky nebo Český hydrometeorologický ústav? Proč se Filip Turek setkává s proruskými slovenskými dezinformátory, kteří bojují proti větrným elektrárnám? A co na to všechno říkají sponzoři Motoristů nebo uhlobaron Pavel Tykač? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

Společný úder americké a izraelské armády na Írán vyvolává otázku, kdo teď převezme moc po mrtvém nejvyšším vůdci země Alím Chameneím a zda Donald Trump domyslel důsledky války. „Od začátku se vědělo, že rychlá akce v Íránu není možná,“ říká ve Studiu N reportérka Dominika Píhová, která situaci sleduje na Blízkém východě. „Trump svým voličům sliboval, že Spojené státy nebude zatahovat do dalších válek. Tento slib během své druhé éry v Bílém domě docela solidně porušuje,“ tvrdí.

Do centra pozornosti se podle ní dostává varianta, že cílem útoku nebyla změna režimu, ale pouze jeho posun. „Mohlo jít jen o přeskupení a výměnu Chameneího za někoho jiného,“ říká reportérka.

Snaží se Donald Trump útokem na Írán odklonit pozornost od Epsteinových spisů a dalších domácích problémů? Zhroutí se íránský režim? A dokáže íránská společnost převzít moc nad svou zemí? Poslechněte si celý rozhovor na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ DÉLCE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

„Na síti X mě označují za perverzní dominu českého veřejného prostoru nebo depilátorku delfínů. Píšou to chlapi, podle kterých jsem moc dominantní a moje profese je zbytečná. Bojí se mě určitý typ mužů, takoví slabší, je mi jich líto. Síť X je Sama doma pro muže, ať si to tam ventilují,“ směje se ve Studiu N designérka Veronika Rút, která v Česku bojuje s vizuálním smogem a radí městům, jak vytvořit přívětivý veřejný prostor.

Jedním z témat, které vnáší do společenské debaty, je otázka výdejních boxů, které zaplavily české ulice. Vytvořila proto nezávislou odbornou iniciativu, která připravila pravidla, jak s plechovými skříněmi nakládat. „Některé firmy se urazily a najaly si falešného novináře, aby mě zdiskreditoval,“ popisuje v rozhovoru.

„Jsme východní Evropa, tohle je totiž nižší kultura podnikání, kterou na Západě nevidíme. Tam firmy vědí, že už tam to město stojí osm set let a dalších osm set let tam stát bude, a tak je lepší se domluvit. U nás se to s vidinou krátkozrakého aktuálního zisku snaží firmy zpomalit, aby se například nevydávaly tržní řády,“ říká designérka.

Kvalita veřejného prostoru podle ní přitom přímo souvisí s tím, koho lidé volí. „Nejvíc voličů SPD bydlí u nadúrovňových křižovatek, protože je tam špatná dostupnost obchodů. Když jste ve vykořeněném místě, které nikomu nepatří a máte strašně daleko základní věci, tak snadněji propadnete extremismu. Není tam prostor k setkávání, a tak si nevybudujete v okolí vztahy. Pokud chceme být odolnou demokracií a mít silnou společnost s kvalitními vztahy, musíme mít prostor, kde se budeme potkávat s jinými názory,“ tvrdí.

Podchody, nadchody a nadúrovňové křižovatky považuje za klíčové chyby 20. století. „Dneska už víme, že lidi mají chodit po povrchu, protože to nejsou krysy. Frustrace a demotivace pramení ze zanedbaných prvků ve veřejném prostoru. Člověk má potom pocit, že nic nemá smysl – když jdete kolem oprýskaných zábradlí a musíte je neustále obcházet dokola, má to katastrofální dopady, vede to totiž v nízkou sebeúctu a nároky. Když potom přistane u kašny výdejní box, je vám to jedno,“ doplňuje Veronika Rút.

Která města jsou v naší zemi nejošklivější? A která naopak pracují s veřejným prostorem nejlépe? Kde se vzal v Česku pocit, že auta mají mít přednost před vším ostatním? Proč se politici bojí měnit města k lepšímu? A jak může každý z nás bojovat s vizuálním smogem? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

„Davidu Černému se podařilo fyzicky obsadit veřejný prostor a udělat ze sebe nepochybně cíleně mediální téma. O kvalitě bych nemluvila, mluvila bych o nekvalitě a mluvila bych o ní dlouho,“ říká ve Studiu N historička umění Milena Bartlová. Připouští přitom, že některá jeho starší díla jsou vysoce kvalitní: „Například Svatý Václav pověšený v Lucerně, to je naprostá špička.“

Současná Černého díla považuje za příliš „naléhavá, vlezlá, velká a takzvaně nekorektní“. „Můj osobní prožitek, který mi poskytují motýli na fasádě Máje, je ten, že to na mě každou chvíli spadne. Já se toho bojím, proto tudy nechodím.“

Soch, pomníků a plastik, které v Česku v posledních letech vyvolaly pozdvižení, je mnoho – kromě Černého motýlích spitfirů na Národní třídě například obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, socha maršála Koněva v Bubenči, pomník Marie Terezie na Hradčanech, lavičky Václava Havla nebo socha Jošta Lucemburského v Brně. „Když se lidi hádají o sochy a památníky, nehádají se o umění, ve skutečnosti se hádají o sebe,“ říká Bartlová.

Ve Studiu N také vysvětluje, proč nám stále dělá problém poradit si s uměním, které jsme zdědili po předchozích generacích, jako jsou socialistické sochy a plastiky nebo brutalistní architektura.

V čem přestala rozumět mladému umění? Co v Česku znamená být levicovou intelektuálkou? A proč se otázky kultury tak snadno mění v politické zbraně? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY NAJDETE V PLNÉ VERZI NA HEROHERO.CO/STUDION

„Peče celá země je náročná soutěž. Když se účastníci dostanou do panické smyčky, že je tlačí čas, do toho se jim srazí krém a Maršálek je za rohem, radím jim, ať okamžitě všeho nechají, jdou do parku, obejmou strom a napočítají do deseti. Musí se nejprve dostat ze zajetí paniky,“ říká ve Studiu N cukrář a porotce televizní soutěže Peče celá země Josef Maršálek.

Jak přemýšlí nad tím, že svým hodnocením může amatérské cukráře odradit od dalšího pečení? Zůstal by porotcem v pořadu i v případě, že by politici zestátnili Českou televizi? A jak se vypořádává s nenávistí na sítích? Podívejte se na celý rozhovor na 👉🏼 herohero.co/studion