Studio N

CELÝ ZÁZNAM STUDIA N LIVE A VŠECHNY OSTATNÍ EPIZODY V PLNÉ VERZI NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

Film může uklidňovat, ale také otevřít místa, na která nejsme připraveni. Ve Studiu N mluví Filip Titlbach s filmovým historikem a uměleckým šéfem karlovarského filmového festivalu Karlem Ochem o snímku Citová hodnota, o síle emocí v kině a o tom, proč jsou některé filmy přitažlivé právě tím, že z nich máme obavy.

Film Citová hodnota režiséra Joachima Triera se stal jedním z nejdiskutovanějších evropských snímků – a to nejen kvůli devíti oscarovým nominacím nebo triumfu na Evropských filmových cenách. „Já si na Trierovi už od jeho mládí vážím jisté zralosti a moudrosti, se kterými přistupuje ke svým postavám. Snaží se být chápavý a celé je to obestřené velmi hustou melancholií,“ popsal na živém natáčení Studia N v pražském kině Přítomnost Och.

Filmy rozděluje na ty, kterým věří, a na ty, které mu připadají vycucané z prstu. „Citová hodnota je film, který patří do té první kategorie. Trier tvoří neuvěřitelně komplexní mikrosvět vztahů, melancholie a věrohodných emocí, že se do něj vždycky rád nořím. Někdy z toho mám ale trochu obavy, protože při sledování jeho filmů prožívám velmi silné emoce. Je to přitažlivost a obava zároveň,“ říká. Někdy lidé podle něj prožívají ještě silnější emoce, když se na film dívají podruhé.

Diváci a divačky by se podle filmového historika měli rozmýšlet, jestli na určité druhy filmů mají zrovna kapacitu. Film totiž může léčit i zraňovat. Hranice mezi tím, kdy kino pomáhá a kdy už ubližuje, je podle Ocha u každého jinde a souvisí s tím, co si do sálu neseme ze svého vlastního života. „Stalo se mi, že jsem z jednoho filmu odešel už po deseti minutách, protože se v něm odehrávalo něco, co jsem intenzivně prožíval. Představa, že se dívám na zkondenzovanou verzi téhož pro mě byla absolutně fyzicky nepřijatelná,“ přiznává. I proto je někdy legitimní z kina odejít. Ne proto, že by film selhal, ale protože se trefil až příliš přesně. „Je to lepší možnost než se u toho trápit,“ říká.

Zažívá Joachim Trier svých warholovských patnáct minut slávy? Co dělá film výjimečným? A jak se vybírají snímky pro karlovarský filmový festival? Podívejte se na záznam celé debaty na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY V NEZKRÁCENÉ VERZI NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

Íránský režim se snaží násilně potlačit rozsáhlé protesty, které vyvolal historický propad měny. „Záběry, které se k nám dostávají z ad hoc vytvořených márnic, kde jsou pytle s bezvládnými těly, nebo záběry, na nichž těla obětí leží na ulicích, jsou šokující a příšerné. Když ty dny analyzuji, je mi z toho úzko. Opravdu se nebavíme o pár lidech – mluvíme o bezprecedentních číslech, která dosahují několika tisíc,“ říká ve Studiu N reportérka zahraniční redakce Deníku N Dominika Píhová.

„Íránský režim se absolutně nezměnil a nemění. Využívá stále stejné praktiky, aby lidi zahnal domů, dostal je z ulic, a neštítí se vůbec ničeho,“ popisuje v podcastu novinářka. „Dostáváme konkrétní zprávy o jednotlivých příbězích – například o patnáctileté studentce, která šla domů z jedné z těchto akcí a mámě se už nikdy nevrátila. Vidíme snímky, které zachycují, že lidé jsou stříleni do hlavy, mezi oči. Jediným cílem je zabít protestující přímo na ulici. Násilí je všudypřítomné a nedá se popřít.“

Metody íránského režimu vedou k tomu, že lidé mají strach a protesty postupně utichají. „Bylo by jednoduché naletět na vlnu entuziasmu, ale vláda, administrativa i bezpečnostní složky dál fungují bez větších problémů. Nevidíme žádný zásadní přerod. Protesty možná otřásly legitimitou režimu, ale neřekla bych, že by byly poškozeny jeho základy nebo že by začínal padat. Abychom se mohli bavit o svržení režimu, musely by být v ulicích podle expertů miliony lidí,“ říká.

Do přímého konfliktu s íránským režimem se podle Píhové nechce Spojeným státům, Izraeli ani regionálním mocnostem. „V případě Donalda Trumpa minimálně do té chvíle, dokud nebude existovat možnost rychlé a efektivní akce, která by režim položila na kolena,“ tvrdí novinářka. Zároveň podle ní nikdo z těchto aktérů nechce nestabilní Írán. „Nestabilita by otřásla nejen regionem, ale celým světem,“ doplňuje.

Pro budoucnost Íránu považuje za špatné řešení jak kontinuitu současného režimu, tak případný zásah velmoci, která by se rozhodla přijít tamní situaci „spravit“. „Věřím, že revoluce, která jednou v Íránu přijde, patří Íráncům. Je na nich, aby se rozhodli, jak bude jejich země vypadat. Historický precedens ukazuje, že zásah Spojených států není to nejlepší, co se může stát,“ uzavírá ve Studiu N. 👉🏼 herohero.co/studion

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION

„Donald Trump sám o sobě říká, že potřebuje věci psychologicky vlastnit. On je člověk, který rád dává na věci své jméno. Grónsko vidí jako území, o které rozšíří Spojené státy,“ říká ve Studiu N zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu ve Spojených státech Jana Ciglerová. „Sledujeme jeho klasickou metodu. Dělá velké bub bu, přehání své nároky do nehorázna a pak z nich bude ustupovat. Když skončí na polovině, Dánům se uleví a on bude mít víc než na začátku,“ popisuje.

Jaký je pravý důvod Trumpovy snahy o převzetí Grónska? Má nějakou šanci obejít Dánské království a dohodnout se s ostrovany bez něj? A jak se k celé krizi postaví Evropa?

Ve Studiu N rozebíráme také zastřelení sedmatřicetileté Renee Nicole Good, kterou zabil agent Úřadu pro migraci a cla. Jak v USA operují agenti ICE? Vytvořil Trump z Ameriky nebezpečný systém? A může to být rozbuška, která vyvolá masivní reakci? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELÝ DÍL JE DOSTUPNÝ NA HEROHERO.CO/STUDION

„Možná Putin dokáže urvat kus Ukrajiny, ale v příštích sto letech pocítí tuhle válku každý Rus – do jednoho,“ říká ve Studiu N analytik a novinář ukrajinského serveru Kyiv Independent Adam Sybera. Ruský diktátor podle něj o žádný mír nestojí. „Putin čeká, až se Ukrajina zlomí, padne evropská podpora a on si ji vezme celou,“ tvrdí v rozhovoru.

Větší obavy než o napadenou zemi má Sybera o budoucnost Evropské unie. „Rusko, Čína i Amerika mají zahraniční zájem na jejím zničení. To je teď nejděsivější. Ukrajina ví, co chce dělat se svou státností, jaký má plán na pět let obrany i poválečnou obnovu. U Evropy si tak jistý nejsem,“ říká skepticky.

V podcastu také komentuje změnu kurzu české zahraniční politiky. „Premiér Babiš se rétoricky i politicky připojuje k bloku Fico–Orbán. A o nich můžeme veřejně říct, že jsou to ruské podržtašky. Babiš se rozhodl svou vládu zařadit po jejich bok.“

„Dělat sbírky a pomáhat je důležité, ale Česká republika neurve válku tím, že tam pošle dvě rakety,“ tvrdí analytik. „Nejvíc Ukrajině pomůže, když bude bojovat se svým vnitřním nepřítelem, a zamezovat tak rozebírání evropského právního řádu zevnitř.“

Jak blízko je mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou? Ztrácí napadená země v Česku blízkého přítele? Jakou podporu má u ukrajinské veřejnosti prezident Zelenskyj? A jak vypadá práce novináře ve válečném stavu? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

PODÍVEJTE SE NA CELOU EPIZODU NA HEROHERO.CO/STUDION

Válka na Ukrajině i izraelsko palestinský konflikt zůstávají bez jasného konce, kolem Tchaj-wanu roste napětí a Evropskou unii se kromě Ruska a Číny budou snažit rozložit i Spojené státy. Vláda Andreje Babiše mezitím slibuje, že z Česka udělá „nejlepší místo pro život na celé naší planetě“. 

Jak číst signály světa, který se dál drolí? Ve Studiu N s Filipem Titlbachem odpovídá šéfredaktor Deníku N Pavel Tomášek. 👉🏼 herohero.co/studion