HOSTCAST

Na první pohled je to kniha o psovi. Vypravěčka románu Aleny Machoninové Co myslíš, co vidí a její muž totiž přijmou toulavé štěně z ulice. Jenže pes novou situaci rozhodně nevnímá stejně, a tak se jejich společné soužití mění v zápas o porozumění a možná i o život. V pozadí navíc probíhá válka, která zasahuje do života všech postav a umocňuje všudypřítomný pocit nejistoty. Rusistka a spisovatelka Alena Machoninová ve svém novém románu tedy nevypráví jen o vztahu člověka a zvířete, ale především o možnostech empatie, o schopnosti vidět svět očima druhého.
O tom, jak vidí a rozumí její knize, diskutují Blanka Činátlová, Olga Pavlova a Josef Chuchma.

Obrátit zbraň proti sobě: Opakování a jedinečnost v umění 

Co bylo původně převzaté, stává se opakováním nápřahem k jedinečnému, píše filosofka Catherine Malabou o známé analýze zvyku. Opakování může být symptomem umrtvující zvyklosti, ale i způsobem objevování nového. Zvlášť to platí v umění. Na druhou stranu: současná umění čelí formám opakování, které mohou mít i ničivé účinky. Kolik reprodukce snese autenticita? Kolik inscenací klasická hra a kolik reprodukcí původní obraz? Kdy se sériový produkt stává jedinečným? A co přinášejí návraty uměleckých směrů? Pozvání do debaty při příležitosti křtu 2. loňského čísla odborného časopisu Divadelní revue přijala kunsthistorička Milena Bartlová a také Otto Drexler a Michal Denci, divadelní historici a teoretici, kteří mimo jiné přispěli svými texty do zmíněného divadelního periodika.
 
Výběr z diskutované literatury:
Marek Kettner: Původ je cíl. Moderní pojetí původnosti v Benjaminově Původu německé truchlohry (Karolinum, 2026)
Joanna Zylinska: AI umění. Strojové vize a pokřivené sny (Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2026)
ed. Josefína Formanová: Divadelní revue, tematické číslo: Opakování a jedinečnost v umění (Institut umění – Divadelní ústav / Národní institut pro kulturu, 2025)
Vojtěch Kolman: Co je dialektika? (Argo, 2023)
Federico García Lorca: Skřítkovská praxe a teorie v knize Eseje. Sedm přednášek a jedna imprese (Městská knihovna v Praze,2020)
Gilles Deleuze – Félix Guattari: Tisíc plošin (Hermann & synové, 2019)
Milena Bartlová: Průvodce studiem dějin středověkého výtvarného umění (Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2018)
Erika Fischer-Lichte: Estetika performativity (Na konári, 2011)
Michel Houellebecq: Mapa a území (Odeon, 2011)
Søren Kierkegaard: Opakování (Vyšehrad, 2006)
Walter Benjamin: Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti (původně 1935)

Slavoj Žižek, jeden z nejvýraznějších a nejpozoruhodnějších filosofů současnosti, patří k těm myslitelům, kteří neúnavně a s přesnými údery komentují současné světové dění. Když jsme ho oslovili s prosbou o překlad jednoho z jeho nedávných esejů o Epsteinovi, přišla odpověď: „Prostě to přeložte a zveřejněte. Na autorská práva se vykašlete. Přikládám některé ze svých posledních textů.“ Dva z těchto textů přímo od slovinského esejisty přinášíme v překladu Sylvy Ficové. Vykašlali jsme se na Epsteina a servírujeme Trumpa. Samozvaného mesiáše, buřiče i krále, čtenáře Lacana.

Esej z květnového čísla si teď můžete i poslechnout. Zvukově připravila Markéta Macháčková.

Ukrajinský spisovatel a překladatel Alexej Sevruk už vypil tolik českého piva, že musí být zákonitě Čechem. Na rozdíl od mnohých Čechů však jako bohyně soucitu a milosrdenství Eleos nepolevuje v hmotné a morální pomoci svým válkou těžce zkoušeným ukrajinským krajanům. Při psaní a při běhání vyplavuje serotonin a adrenalin, od sedmnáctého kilometru se ocitá v rauši a splývá s přírodou. Dělá všechno proto, aby na psaní neměl čas, ale když si ho díky své ženě konečně vyšetří, pak mu na román stačí pár týdnů. Disponuje hlubokým vhledem nejenom do slovanských literatur, ale i do včelstev. Včely a děti dostane, kam se mu zachce. Má totiž kouzelnou flétnu, kterou své děti odvádí do říše snů. My s ním sestoupíme do říše paměti a prozkoumáme jednotlivé vrstvy jeho osobní archeologie od pražského Střížkova, přes Prosek až do Libně.

Už nejméně tři století platí naše civilizace za kulturu individuality. Jsme vedeni autentickými prožitky a rozhodnutími, ale také trpíme osamělostí. Jak píše ve své nové knize sociolog Pavel Pospěch: jsme kulturou autonomie, kulturou osamělých hrdinů. Významný rakouský sociolog Andreas Reckwitz, jemuž loni vyšel český překlad úspěšné monografie z roku 2017, zase tvrdí, že jako pozdně moderní společnost tvoříme kulturu singularit. Co to znamená? Jsme opravdu osamělými hrdiny, nebo jsme jen osamělí? A jak se mění paradigma individualismu ve světle těchto sociologických perspektiv?
O tom ve 14. Kovárně s politoložkou, publicistkou a projektovou manažerkou v pražské pobočce think-tanku Friedrich-Ebert-Stiftung, Kateřinou Smejkalovou; a také s teoretikem práva a politologem z Centra teoretických studií při Univerzitě Karlově a Akademii věd České republiky, Janem Gérykem.
 
Výběr z diskutované literatury:
Ève Chiapello a Luc Boltanski: The New Spirit of Capitalism (1999)
Oliver Nachtwey: Gekränkte Freiheit. Aspekte des libertären Autoritarismus (2022)
Timothy Snyder: Svoboda. Pět pilířů pro život v 21. století (česky 2025, Paseka)
Andreas Reckwitz: Společnost singularit. O strukturální proměně modernity (česky 2025, Filosofia)
Pavel Pospěch: Osamělí hrdinové. Jak kultura autonomie rozleptává společnost (2026, Host)