HOSTCAST

Knihu Smutný tigr francouzské spisovatelky a překladatelky Neige Sinno by bylo nejlepší představit skrze zápory: Není to zpověď o tom, jak autorku jako dítě zneužíval její otčím. Není to terapeutická kniha a není ani čistě autobiografická nebo autofikční. Nesnaží se předkládat odpovědi, trvá na otázkách. Neposkytuje útěchu. Je intelektuálně a emocionálně náročná, často nepříjemná. Vyžaduje od čtenáře nejen pozornost, ale i účast, vydržet v nepohodlí a nedořešenosti. Sledujeme zkrátka autorčin neustále troskotající pokus vůbec najít jazyk a způsob, jakým o traumatu vyprávět, zjistit, co traumatická zkušenost provádí s tělem, sexualitou, vzpomínkami, dětstvím, s rodinou, dokonce i s agresorem… Co taková zkušenost dělá s existencí.O knize Smutný tigr budeme dnes diskutovat se spisovatelkou a překladatelkou Sárou Vybíralovou, spisovatelkou Janou Šrámkovou a spisovatelem a esejistou Vratislavem Maňákem.

Filozof, sociolog a jeden z našich nejvýznamnějších myslitelských hlasů posledních více než padesáti let vydal koncem roku knihu Zaslepená společnost. Eseje z doby těsně před koncem (Karolinum). Sestává z několika esejů a dvou rozhovorů a do velké míry navazuje na témata a jejich zpracování, která český profesor, jenž mj. dvacet let působil na Filozofickém institutu v Janově a později na terstské univerzitě či na Fakultě sociálních věd a Právnické fakultě Univerzity Karlovy, otevírá především v předchozích dvou svých dílech, Společnost nevolnosti. Eseje z pozdější doby (2007) a Čas pléthokracie. Když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně (2021). O myšlení Václava Bělohradského, především o jeho poslední sbírce esejů, si – nečekaně v obrazech zejména plavebních, přílivových, kanálových a surfařských – povídáme s filozofem a publicistou Petrem Fischerem a teoretikem práva a politologem Janem Gérykem.

Odchod spisovatelky, nakladatelky a v mládí i překladatelky, herečky a zpěvačky Zdeny Salivarové­‑Škvorecké je jednou z největších literárních ztrát končícího roku. O udělení Státní ceny za literaturu, kterou v polovině října mohly převzít už jen její neteře, se však dozvěděla včas a ze světa odcházela s vědomím, že si česká kultura váží práce, kterou pro ni zvláště během dvaceti exilových let vykonala. O světské slávě polní trávě sice za téměř dvaadevadesát let svého života něco věděla, ale uvnitř se z tohoto ocenění určitě dokázala i zaradovat.Článek z prosincového čísla si teď můžete i poslechnout. Zvukově připravila Markéta Macháčková.

Nic není prozaičce Petře Hůlové vzdálenější než hovění a rochnění. Proti pohodlným konvencím, řešením a pravdám vždy důrazně a odvážně zakročí. Jako zlatokřídlá, větronohá a bouřná bohyně duhy Iris plní mraky vodou a na zemi sesílá všechny druhy deště. Pak rozklene nad světem komplexní myšlenkové spektrum a dohlíží na to, aby žádná z barev nechyběla a všechny byly jasné a syté. Cestuje mezi bohy a lidmi a hlasatelskou berlou se náruživě rýpe v jejich kuřích okách. Na Branických skalách ve vánici felí s živly. S blesky udržuje intimní vztahy.Fascinace. Reportážní rozhovory Ivany Myškové o tom, co autory přitahuje, provokuje a děsí.

Román Medúzy Jakuba Stanjury se stal pozoruhodným fenoménem. Stal se nejdiskutovanější knihou na sociálních sítích, rozhovory s autorem vyšly snad ve všech médiích včetně České televize, Českého rozhlasu, Deníku N, Seznam zpráv nebo iDnesu, recenze ale zatím vyšla jen v časopisu Host a kritickyo Stanjurově próze debatovali Eva Klíčová a Jan Bělíček v podcastu TlDr. Ocitli jsme se tak ve zvláštní situaci, kdy literární kritika jako kdyby rezignovala na svůj smysl a přijala výklad prózy, který předkládá především sám autor. Rádi bychom se proto vrátili k samotné knize a jejím literárním kvalitám, diskutovat ale budeme i o tom, jak se současná umělecká kritika proměňuje a jak ji ovlivňují sociální sítě a fanouškovství.Debatují Blanka Činátlová, Barbora Voříšková a Jonáš Zbořil.