HOSTCAST

Slavoj Žižek, jeden z nejvýraznějších a nejpozoruhodnějších filosofů současnosti, patří k těm myslitelům, kteří neúnavně a s přesnými údery komentují současné světové dění. Když jsme ho oslovili s prosbou o překlad jednoho z jeho nedávných esejů o Epsteinovi, přišla odpověď: „Prostě to přeložte a zveřejněte. Na autorská práva se vykašlete. Přikládám některé ze svých posledních textů.“ Dva z těchto textů přímo od slovinského esejisty přinášíme v překladu Sylvy Ficové. Vykašlali jsme se na Epsteina a servírujeme Trumpa. Samozvaného mesiáše, buřiče i krále, čtenáře Lacana.

Esej z květnového čísla si teď můžete i poslechnout. Zvukově připravila Markéta Macháčková.

Ukrajinský spisovatel a překladatel Alexej Sevruk už vypil tolik českého piva, že musí být zákonitě Čechem. Na rozdíl od mnohých Čechů však jako bohyně soucitu a milosrdenství Eleos nepolevuje v hmotné a morální pomoci svým válkou těžce zkoušeným ukrajinským krajanům. Při psaní a při běhání vyplavuje serotonin a adrenalin, od sedmnáctého kilometru se ocitá v rauši a splývá s přírodou. Dělá všechno proto, aby na psaní neměl čas, ale když si ho díky své ženě konečně vyšetří, pak mu na román stačí pár týdnů. Disponuje hlubokým vhledem nejenom do slovanských literatur, ale i do včelstev. Včely a děti dostane, kam se mu zachce. Má totiž kouzelnou flétnu, kterou své děti odvádí do říše snů. My s ním sestoupíme do říše paměti a prozkoumáme jednotlivé vrstvy jeho osobní archeologie od pražského Střížkova, přes Prosek až do Libně.

Už nejméně tři století platí naše civilizace za kulturu individuality. Jsme vedeni autentickými prožitky a rozhodnutími, ale také trpíme osamělostí. Jak píše ve své nové knize sociolog Pavel Pospěch: jsme kulturou autonomie, kulturou osamělých hrdinů. Významný rakouský sociolog Andreas Reckwitz, jemuž loni vyšel český překlad úspěšné monografie z roku 2017, zase tvrdí, že jako pozdně moderní společnost tvoříme kulturu singularit. Co to znamená? Jsme opravdu osamělými hrdiny, nebo jsme jen osamělí? A jak se mění paradigma individualismu ve světle těchto sociologických perspektiv?
O tom ve 14. Kovárně s politoložkou, publicistkou a projektovou manažerkou v pražské pobočce think-tanku Friedrich-Ebert-Stiftung, Kateřinou Smejkalovou; a také s teoretikem práva a politologem z Centra teoretických studií při Univerzitě Karlově a Akademii věd České republiky, Janem Gérykem.
 
Výběr z diskutované literatury:
Ève Chiapello a Luc Boltanski: The New Spirit of Capitalism (1999)
Oliver Nachtwey: Gekränkte Freiheit. Aspekte des libertären Autoritarismus (2022)
Timothy Snyder: Svoboda. Pět pilířů pro život v 21. století (česky 2025, Paseka)
Andreas Reckwitz: Společnost singularit. O strukturální proměně modernity (česky 2025, Filosofia)
Pavel Pospěch: Osamělí hrdinové. Jak kultura autonomie rozleptává společnost (2026, Host)

Po deseti letech vydává Marek Šindelka nový román s paradoxním názvem Systémy něhy. V jeho středu stojí mladá pianistka Ada Fischerová, která celý život podřizuje touze po dokonalosti — ve hře, ve vztazích, v nárocích, které do ní naprogramoval její zmizelý otec. Ada tak vyrůstá ve světě notových osnov, forem, metronomů, šachových strategií a vzorců, až sama začne připomínat jakýsi automat. Šindelka ale nevypráví jen vztahový román, je to zároveň esej o střetu emocí a přísné logiky, lidskosti a efektivity, o skladatelích a vynálezcích, kteří stejně jako Ada Fischerová podřídili svůj život systémům a algoritmům.
O románu Systémy něhy kverulují Blanka Činátlová, Petr A. Bílek a Kryštof Špidla.

Román Mary Shelley Frankenstein je kanonický ani ne tak kvůli jazykové vytříbenosti a formálním hrátkám, jako spíše kvůli množství čtení, které skýtá. O tom jednak svědčí desítky adaptací, inspirací i akademických interpretací, ale především skutečnost, že se frankensteinovské monstrum ani po více než dvou stech letech nesmrsklo na zábavnou postavičku. Pořád nám říká cosi o naší současnosti. Cosi nepříjemného.

Článek z dubnové tématu si teď můžete i poslechnout. Zvukově připravila Markéta Macháčková.